Historie

Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených, z. s. (dále jen ICRPSP) bylo založeno v roce 2013 jako jedna ze dvou nástupnických organizací Federace rodičů a přátel sluchově postižených, o. s. (druhou nástupnickou organizací je Centrum pro dětský sluch Tamtam, o. p. s.).

Obě organizace spolu úzce spolupracují a společně poskytují rodinám dětí se sluchovým postižením komplex sociálních, informačních a vzdělávacích služeb.

Spolek byl zapsán u Městského soudu v Praze k 1. 1. 2014 v oddíle L, vložka 26523. V souladu s novým občanským zákoníkem se rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2015 změnil název spolku na Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených, z. s. Svou činností ICRPSP navazuje na práci původní organizace a zachovává kontinuitu jejích služeb, především pak informačních a sdružovacích, které poskytuje od roku 1990, tedy již přes 35 let.

Organizace vznikla z potřeby rodičů sluchově postižených dětí pomáhat si vzájemně při výchově a podílet se aktivně na zlepšování péče o sluchově postižené děti, otevírat jim cestu k rovnocenné, plnohodnotné a nezávislé účasti na společenském životě. Ke sdružení se připojili lidé z řad pedagogů, zdravotníků, sociálních pracovníků a další osoby z široké veřejnosti, kteří chtějí rodiče dětí se sluchovým postižením v jejich úsilí podporovat.

Od roku 1992 je ICRPSP členem Evropské federace rodičů dětí se sluchovým postižením (FEPEDA), dále je členem Národní rady osob se zdravotním postižením ČR (NRZP ČR) a Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP). ICRPSP participovalo na realizaci Zákona o znakové řeči a Zákona o sociálních službách, získalo ocenění Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením i Národní rady osob se zdravotním postižením ČR.

zpět nahoru tisk

Novinky v knihovně

Co dělají pocity?

Laskavá obrázková knížka (nejen) o emocích Vezměte děti na výpravu do světa citů, pocitů a emocí. Nečekejte však žádné barvy. Naopak, paleta něžných ilustrací Alexandry Zającové je příjemně neutrální, měkce šedá, růžová či modrá. O to více vyniká to, co autorky chtějí sdělit. Z pocitů totiž stvořily zvláštní bytůstky — malé, velké, roztomilé i strašidelné —, které si žijí vlastním životem v našem nitru. Radost skáče na trampolíně, vztek vybuchuje, smutek se choulí v dece, trpělivost pěstuje růže, strach dělá, že není… láska rozsvěcuje. To, co tyto bytůstky dělají, vystihuje hlubokou podstatu daného pocitu a neobvyklým způsobem jej tak dětem přibližuje. Půvabné ilustrace doprovázené krátkými poetickými texty vybízejí k otázkám a hledání odpovědí. Emoce tu nejsou ani hodnoceny, ani nijak klasifikovány, prostě jen jsou a jednají. Přesně tak jako v každém z nás.