Jak to vidíme my - výběr školy a povolání z pohledu teenagerů se ztrátou sluchu

Rozhovory s neslyšícími žáky a žačkami základních a středních škol o tom, jak uvažují nad výběrem budoucí profese.

Datum zveřejnění: 22. února 2022

Nový článek na Idetskysluch.cz zprostředkovává zkušenosti neslyšících dospívajících, kteří odpovídali na následující otázky:

1. Na jakou základní školu chodíš a jak se ti tam líbí?

2. Jaké předměty tě ve škole baví a jaké ne? Jaké máš koníčky?

3. Používáš sluchadlo nebo kochleární implantát?

4. Jaké cizí jazyky se na škole učíš a jak ti to jde? Píšeš diktáty? Vyplňuješ testy? Máš s něčím z toho problém?

5. Už víš, čím chceš být? Jakou práci chceš dělat nebo jakou určitě nechceš dělat?

6. Kam se budeš hlásit na střední školu?

7. Podle čeho se pro střední školu rozhoduješ? Podle svého přání, protože myslíš, že tě to bude bavit? Nebo podle rady či přání rodičů? Podle toho, že tam jde i tvůj kamarád? Podle toho, jak je to daleko aj.?

8. Víš, kdo je na tvé škole výchovná poradkyně? Už jste spolu mluvili?

9. Setkal/a ses s dospělým člověkem, který měl zajímavou práci, co by se ti možná líbila?

Jak neslyšící teenageři odpovídali, se dočtete ZDE.

Zdroj textu: Idetskysluch.cz

zpět nahoru tisk

Novinky v knihovně

Co dělají pocity?

Laskavá obrázková knížka (nejen) o emocích Vezměte děti na výpravu do světa citů, pocitů a emocí. Nečekejte však žádné barvy. Naopak, paleta něžných ilustrací Alexandry Zającové je příjemně neutrální, měkce šedá, růžová či modrá. O to více vyniká to, co autorky chtějí sdělit. Z pocitů totiž stvořily zvláštní bytůstky — malé, velké, roztomilé i strašidelné —, které si žijí vlastním životem v našem nitru. Radost skáče na trampolíně, vztek vybuchuje, smutek se choulí v dece, trpělivost pěstuje růže, strach dělá, že není… láska rozsvěcuje. To, co tyto bytůstky dělají, vystihuje hlubokou podstatu daného pocitu a neobvyklým způsobem jej tak dětem přibližuje. Půvabné ilustrace doprovázené krátkými poetickými texty vybízejí k otázkám a hledání odpovědí. Emoce tu nejsou ani hodnoceny, ani nijak klasifikovány, prostě jen jsou a jednají. Přesně tak jako v každém z nás.