Prozkoumali jsme Svatomikulášskou zvonici

Zvonice byly v minulosti zásadními městskými stavbami. V 18. a 19. století byly součástí každého většího města a měly za úkol upozorňovat na nejrůznější události. Svatomikulášská zvonice navíc sloužila také jako požární hláska a vybudovaná byla už v roce 1755. Její fungování jsme představili dětem v českém znakovém jazyce.

Datum zveřejnění: 13. února 2020

Svatomikulášská zvonice byla vybudovaná spolu s kostelem sv. Mikuláše a najít ji můžete na pražské Malé Straně. Veřejnosti ji zpřístupňuje Muzeum hlavního města Prahy a naše Informační centrum spolu s Tamtamem prohlídku připravilo také pro děti se sluchovým postižením. Do českého znakového jazyka tlumočí pravidelně Naďa Hynková Dingová.

Během návštěvy zvonice si děti prohlédly také nápodoby dobových předmětů, které se v minulosti využívaly během hlásné služby. Zvonice sloužila totiž mimo jiné také jako požární hláska a byla tak ještě důležitější. Součástí zvonice je také příbytek ponocného, případně hlídače, který měl na starosti bezpečnost města, na kterou mohl ze zvonice dohlížet.

Věž zvonice je vysoká 65 metrů a každý, kdo zdolá 215 schodů, se může kochat krásným výhledem na Prahu.

zpět nahoru tisk

Novinky v knihovně

Co dělají pocity?

Laskavá obrázková knížka (nejen) o emocích Vezměte děti na výpravu do světa citů, pocitů a emocí. Nečekejte však žádné barvy. Naopak, paleta něžných ilustrací Alexandry Zającové je příjemně neutrální, měkce šedá, růžová či modrá. O to více vyniká to, co autorky chtějí sdělit. Z pocitů totiž stvořily zvláštní bytůstky — malé, velké, roztomilé i strašidelné —, které si žijí vlastním životem v našem nitru. Radost skáče na trampolíně, vztek vybuchuje, smutek se choulí v dece, trpělivost pěstuje růže, strach dělá, že není… láska rozsvěcuje. To, co tyto bytůstky dělají, vystihuje hlubokou podstatu daného pocitu a neobvyklým způsobem jej tak dětem přibližuje. Půvabné ilustrace doprovázené krátkými poetickými texty vybízejí k otázkám a hledání odpovědí. Emoce tu nejsou ani hodnoceny, ani nijak klasifikovány, prostě jen jsou a jednají. Přesně tak jako v každém z nás.