Liberecká knihovna se pustila do zajímavého projektu – tvorby znakoknih. Již několik let knihovna vydává zvukové knihy pro nevidomé a před dvěma lety se rozhodla přiblížit některé příběhy také neslyšícím. Pro neslyšící čtenáře není vždy četba knih snadná, češtinu mají často jako druhý jazyk (primárním dorozumívacím prostředkem je pro ně znakový jazyk) a orientace v textu případně ve větných skladbách proto není pro čtenáře snadná. Aby se pro neslyšící stal knižní svět zajímavějším, připravili v Liberci již třetí znakoknihu. Tentokrát bylo do znakového jazyka převedeno dílo Staré pověsti české a moravské autorek Táni Fučíkové a Lucie Seifertové.

Do znakového jazyka jsou v tuto chvíli přeloženy tři pověsti a pracovali na nich celkem čtyři překladatelé. Překlad nebyl snadný, důležitá byla práce se znaky i s mimikou. Kniha by měla sloužit nejen jako oddechový materiál pro děti, ale také jako pomůcka k výuce, případně studentům, žákům i dospělým, kteří projeví zájem o kus historie.

Zdroj: Liberecký deník